Navigace
Vyhledávání
Anketa
Náhodná fotografie
Něco z historie, příhody, zážitky
Maximální dolet
04.03.2011
Maximální dolet.
Aktéři: pilot – kpt Michner Stanislav, letoun – Mig-19S, řídící létání – pplk Šrámek Jaroslav
Dne 29.3.1965 jsem měl při létání naplánovaný let cíle po trati České Budějovice - Ústí nad Labem - Furstenwalde - Neubrandenburg – Potsdam – Žatec, výška letu 10 000m, podle osnovy let na maximální dolet. Počasí bylo u nás 7/8 650 -1600m, dohlednost 8km. Start, stoupání a let do Ústí probíhal za IFR, nad Německem se oblačnost protrhávala, takže nic nebránilo tomu říct let za odměnu s prohlídkou Berlína a výhledem na moře. Přistání mělo být na letišti Žatec s vypočítaným zbytkem paliva 500l. Na poslední plánované části trati při příletu k naší hranici jsem si vyžádal přílet a podmínky na přistání od Merkura, což byl Žatec věž. Jako odpověď jsem dostal „ zhoršilo se nám počasí, volejte Detektor, přistání bude u něho“. Do Dobřan nebylo tak daleko, to by mohlo vyjít, řekl jsem si. Nasadil jsem na Dobřany, naladil ARK a vyžádal klesání a podmínky na přistání. Odpověď byla „ silně se nám zhoršilo počasí, nemůžeme vás přijmout, volejte Rentu“. To mi zatrnulo, pohled na palivoměr nebyl příliš uspokojivý v duchu jsem si zopakoval úkony pro katapultáž. Po navázání spojení a nasazení na České Budějovice a zahlášení zbytku paliva jsem dostal pokyn od řídícího létání vypnout jeden motor, klesat úsporným režimem tak, abych měl nad Strakonicema 4000m a tam se ohlásit. Když jsem se ohlásil, dostal jsem: „Nahodit druhý motor a klesat směrem k letišti. Přistání bude v protisměru na kurz 090, v případě vysazení motorů provést katapultáž.“ To mi bylo jasné, ručička palivoměru už to neměla daleko k nule, červená už blikala. Štěstí bylo, že bylo vidět na zem a nemusel jsem dělat odlet a sestup za ztížených podmínek. Cestu mi uvolnili, motory běžely na úsporný režim. Vysunutí podvozku a klapek jsem si nechal až těsně před přistáním, měl jsem pro jistotu větší úhel, vše se zdálo být v pořádku. Jediným nedostatkem bylo, , že při podrovnávání, těsně před dosednutím to přestalo motory bavit a oba vysadily, už tam nebyla ani kapka. Dosedl jsem dobře, výběh byl zvláštní, takové ticho jsem pak už nikdy nezažil. Dodnes vděčím mechanikům, že se jim do plných nádrží podařilo nacpat něco navíc, což mě zachránilo od katapultáže a pěší tůry na letiště. Podle letovoda pluku V. Dvořáka, jsem vytvořil plukovní rekord v doletu i době letu. Můj let trval 1 hodinu a 40 minut a těch kilometrů by se dalo napočítat taky hodně. Co k tomu říct? Jsou věci mezi nebem a zemí, takže všechno je v pořádku.
S. Michner
