Proč vznikly stránky pilotialetadla.cz?

Místo pamětí fotografie a vzpomínky

     Někde jsem slyšel, že každý na stará kolena má potřebu začít psát paměti nebo kuchařku. V mém případě s kuchařkou by to bylo horší, ale na paměti by to vydalo. Nemyslím o mně, natolik jsem dost skromný. Protože jsem měl to štěstí a celý život jsem prožil u letectva a mezi letci a lidmi kolem letadel, myslím, že by to bylo o nich. Až na začátky na letištích aeroklubu to bylo v prostředí vojenských letišť, škol, kurzů, vojenských svobodáren, vojenských sídlišť nebo domů. A taky vojenských zotavoven hlavně té v Jeseníku. To by vydalo na samostatnou bibli. Při každém setkání slyším desítky příhod, které, když jsem je slyšel před mnoha lety a u mnoha jsem i byl, jsem je považoval za normální součást našeho života. Nyní po letech to zní úplně jinak, někdy se to zdá až neuvěřitelné. Byli jsme mladí a naše generace přece jenom žila trochu v jiném celkovém prostředí. Vojenští letci zažívali spoustu neuvěřitelných příhod, většinou s dobrým koncem. Ale i pohřbů bylo dost, při tehdejším množství letadel, pilotů a počtu nalétaných hodin to taky bylo v normě. Dnes už je to všechno dávno a člověk může jen litovat, že si všechno nezapisoval, protože paměť už slábne.

        Spolu se vzpomínkami, kterých je nepřeberné množství, zůstalo většinou v krabicích od bot, beru podle sebe, pár zahnědlých fotografií. Doba byla jiná, fotoaparát měl sice skoro každý, ale vzít si ho na letiště a při lítání? Byli i takoví, kteří se nebáli a fotili i za letu, čímž dost riskovali, kdyby fotky dostal do ruky nějaký blbec. Ono se nic nesmělo, ale některé věci se tolerovaly. Kdyby tehdy byly malé digi foťáky, určitě by se zachovalo víc. Technická kvalita některých fotek je úměrná tomu, že se fotilo ve vzduchu, na film a vyvolávalo v koupelně, která sloužila jako temná komora. Přesto i takové fotky, kde je sotva něco poznat, mohou vyvolat příjemnou vzpomínku a dokumentují tu dobu, ten moment. A tak třeba vzpomenu Imru Heviera, který fotil i v padesátých letech  za letu z Mig-15, 19, i 21, čímž dost riskoval. V osmdesátých letech v Libyi fotil ze vzduchu supertajné válečné lodě a stojánku s  Migy-25 a Mirage. To kdyby se dověděli Kadáfiho hoši, tak by Imra nejen přišel o foťák, jako v Syrtě asi 15 lidí od nás, když jsme se na letišti fotili před skončením a odletem domů.
Jediné fotky, které ten den zůstaly, byly z Jardy Němce Polaroidu, které po vypadnutí z aparátu byly hned rozebrány.  Na takové věci, jako armáda, letectvo byli v Libyi hodně opatrní a přísní. A vůbec. Za krádež useknutí ruky. A co spáchal ten, jak ho v televizi na stadionu věšeli na fotbalové brance nevím. Možná něco fotil. Fotek Petra Jůdla si taky nesmírně vážím, byla to nejen odvaha tehdy fotit, ale i kus šikovnosti a pilotního umění. Ten toho nafotil dost, jak v Líních, tak i v Budějovicích, kam přišel zpět na patnáctky po zranění při katapultáži z Migu-21F.

     A když jsme odešli do penze a začali umírat první kamarádi a kolegové sešlostí věkem, začal jsem přemýšlet o tom, kolik pro mě pokladů, myslím těch krabic od bot s fotkami přijde v niveč a skončí někde na skládce. Začal jsem přesvědčovat kamarády a kolegy, aby mi svěřili svoje letecké fotky. Abych je zdokumentoval a taky se s nimi pokochal a zalezl trochu do jejich života. Zpočátku jen kamarády piloty 1. pluku, potom kluky z našeho ročníku, vyřazených 1961, bráchu a doufám, že přijdou i další. Skoro rok jsem skenoval a skenoval, seřazoval, upravoval i restauroval. Kdyby jeden obrázek trval jenom 3 minuty, tak by to bylo…, ale nemá cenu to počítat, kolik to bylo dnů a nocí. Pro mě to stálo za to. I když jsem to zpočátku hamounil hlavně pro sebe, s odstupem let se chci podělit i s ostatními příznivci, pamětníky i mladými zájemci. Když ta možnost zveřejnění je v dnešní době pro znalé jednoduchá. A neznalý si nechal poradit.

     Tento projekt, jak se dnes říká, je otevřen, zájemci, kteří mají fotky a příhody z leteckého prostředí se na mne můžou obrátit a materiál zveřejníme.

                                                 Václav Havner   rok 2010

Motto: Škoda každé fotografie, která upadne v zapomenutí

Jednoduché a kvalitní handsfree bez instalace Italské příslušenství k mobilům foťákům a notebookům Partner stránek, společnost RECALL s.r.o.
E-target